Za všechno může Lenka

Tedy paní inženýrka Nestřebová, bývalá paní starostka. Když uviděla šanci získat dotaci z programu na podporu “tradice, kvality, zručnosti, nápadů”, uvedla v chod rekonstrukci starých pivovarských sklepů v budově městského úřadu a kina. Když bylo toto hotovo, na podzim roku 2010, přidal svou trošku do mlýna pan Houzim a vybídl nás (Volyni v dolyně) skrze moji osobu, jestli jako výtvarníci nechceme pomoci s naplněním programu. Například uspořádat nějaké sympozium či výstavu.

Já čerstvě přivdaná do Volyně, okouzlená energií paní starostky, jsem se nadchla. Viděla jsem, jak je práce jednotlivce vidět, když se dělá dobře. Tak jsem to taky chtěla zkusit. Měla jsem výbornou startovací pozici, byla jsem na mateřské s hodnou holčičkou. Vlastnila jsem (podle mého manžela příliš) podle mě pár krabic s korálky a drátky. Během studia jsem získala zkušenosti v mnoha rukodělných technikách. Vzpomínala jsem na nádherné zážitky ze společné výtvarné práce se spolužáky.

šperkařský workshop

A hlavně: měla jsem svou posedlost šperky. Obvolala jsem pár kamarádek se stejnou vášní a zkušenostmi, vytvořila zkušební tým a vymyslela jsem koncept šperkařského workshopu. Na první akci jsem se bála, jestli vůbec někdo přijde. Přišli. Hned si sedli ke stolům a začali tvořit. A přišli další. A další. A někteří se otočili ve dveřích a odešli, protože se nemohli přes nával dostat dovnitř. Přiznám se, že ten den se má duše tetelila radostí. Vlastně několik dní.

Pak jsem si uvědomila tíhu zodpovědnosti, že to příště musí být větší, lepší, za teplejšího počasí, a taky i venku pod stanem. A tak je to teď každého půl roku. Musí to být nové a zajímavé. Nové zboží, noví prodejci a především nové dílny. Takže už jsme ve Volyni foukali skleněné koule v pojízdné sklářské peci, pravidelně vineme skleněné perle nad kahanem, učíme se smaltu, tiffany šperkům, fimo dílnám, střídáme lektory, vyrábíme vánoční ozdoby. Jakmile se do republiky dostane novinka jako jsou falešné pryskyřicové čočky, či bublající barvy, ve Volyni to musíme mít taky. K tomu jsme stříleli z luku, poslouchali Janis Joplin revival, Hustoles, Jirku Nicka Trpáka, koukali na pohádku a taneční vystoupení. Soutěžili jsme. A taky jsme pořádně zmokli.

šperkařský workshop

Každému workshopu předchází několikaměsíční prohledávání internetu, fleru, dopisování, telefonování, vybírání prodejců, vymýšlení nových atrakcí, dílen. (To mě kupodivu stále baví.) Tisky plakátů a rozesílání po kraji. (To už mě moc nebaví.) Fantastický servis Volynské kultury: stavění stanů, převoz stolů, zajištění aparatury… (Za což jim patří obrovský dík.) Bezvadná příprava lahůdkového občerstvení. (Naše holky z Volyně v dolyně výborně pečou i vaří.)

Dnešní doba nám přeje. Stará řemesla ještě nevymřela a nová jsou na vzestupu. Nové technologie a materiály vznikají jak na běžícím pásu, protože celý západní svět se má vlastně dobře a má na to čas. Máme internet a myšlenky se šíří po celém světě rychlostí až 40 Mb/s.

šperkařský workshop

Dnes už nejsem posedlá šperky, ale workshopy. A nejen šperkařskými. Od letošního září střídáme šperkařské a řemeslné. Teď to teprve přijde, otevírám novou kapitolu. Letos bylo za hřívací kolo. Výroba mýdla, mozaiky, vitráže, malování textilu a dalších dvacet šest dílen. Na další roky přemýšlím o výrobě ručního papíru, panovy flétny, sítotisku a… a víte co, počkejte si.

Ing.arch. Veronika Kovářová
(zobrazeno 176)

Leave a Comment

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Scroll to top