Filmový klub:Perverzní průvodce ideologií

kino VOLYNĚ čtvrtek 27.2. ve 20,00

PERVERZNÍ PRŮVODCE IDEOLOGIÍ

Velká Británie, Irsko, 2012, dokument, 134 min.,
vstupné 90,-Kč, FK -70,-Kč

Po dokumentu Perverzní průvodce filmem (2006) se Sophie Fiennes vrhá do další spolupráce se slovinským kontroverzním myslitelem Slavojem Žižekem a kombinací jejich netradičních interpretací filmu jako takového společně vytvářejí další pozoruhodnou dokumentaristickou reflexi společnosti, aby divákům poodkryli cestu do podstaty ideologie – snů, které formují naše kolektivní vědomí a konání. Ideologie a její formování společnosti tvoří základ filozofické práce Slavoje Žižeka, vycházejícího z Freudovy psychoanalýzy, která mu pomáhá nahlížet na svět a porozumět…
Slovinský filozof Slavoj Žižek patří k tomu typu intelektuálních celebrit, k nimž prostě člověk nemůže být lhostejný. Někomu vadí jeho okázalá sebeprezentace, sršení bonmoty a jeho neustálá snaha nacházet paralely mezi zdánlivě neslučitelnými jevy. Jiní ho ale právě pro tyto vlastnosti zbožňují.Po zhlédnutí filmu Perverzní průvodce ideologií, jakési zábavné filmové přednášce, která v destilované formě nabízí shrnutí řady jeho populárních tezí, se řadím bez vytáček do tábora jeho příznivců.

Film je do jisté míry sequelem sedm let starého snímku Perverzní průvodce filmem. V něm se Žižek pod režijní taktovkou Sophie Fiennesové věnoval na základě více či méně vtipných a duchaplných rozborů klasických děl kinematografie psychoanalytickému výkladu toho, co pro nás znamenají filmy.

Nyní se pouští se stejnou autorkou o level výš a na příkladech ukázek z filmů, reklam a zpravodajských záběrů se pokouší popsat, jak naše životy formuje ideologie. A je to zábavná a myšlenkově podnětná dvouhodina.

Perverzní průvodce ideologií

Carpenterův manifest progresivní levice

Jestli v Česku někomu Žižekův pohled na svět může připomínat myšlení mimozemšťana, je to jen a jen proto, že zkoumání ideologie v popkulturních produktech u nás zatím moc nezapustilo kořeny. Na Západě se už od šedesátých let stala tzv. kulturální studia jedním z nejpopulárnějších oborů a východiska svérázného vousáče jsou součástí akademického mainstreamu.

Žižek není nějaký originální myslitel (ve filmu se nejčastěji opírá o teze Waltera Benjamina a Jacquese Lacana), je to spíš eklektik se smyslem pro paradoxní zkratku a spojování nespojovatelného.

Stejně jako v předchozím filmu se jedná o Žižekovu one man show. Se svým naprosto příšerným akcentem komentuje na kameru ukázky filmů, často v prostředí, které imituje prostředí interpretovaných ukázek.

Perverzní průvodce ideologií

Vysokou laťku zábavnosti nasazuje už v samotném úvodu, v němž pozapomenutý béčkový film Johna Carpentera z roku 1988 Jsou mezi námi označuje za nejpronikavější manifest progresivní levice.

Hlavní hrdina, tulák Nada (španělsky „nic”), najde krabici s magickými brýlemi, které umožňují nahlédnout pod povrch věcí. Vyjevuje se mu v nich pravé sdělení billboardů skryté za reklamní slogany, obličeje spoluobčanů se mu mění před očima v umrlé lebky. K nesmyslně protahované rvačce, kdy se Nada snaží svého přítele donutit, aby si také nasadil brýle, Žižek poznamenává, že pohlédnout na realitu bez ideologických pozlátek bolí.

Taxikář, Breivik, Židé a žralok

Občas jsou Žižekovy vývody možná nevkusné: jako když staví paralely mezi řáděním Johna Travise v Taxikáři s masovou vraždou Anderse Breivika. Někdy jsou na vodě, jako když účinek Spielbergových Čelistí připisuje tomu, že si diváci mohli všechny své strachy a frustrace převést na jednoho společného jmenovatele v podobě žraloka, a navazuje na to tím, že podobným zástupným hromosvodem byli ve třicátých letech v Německu Židé.

Perverzní průvodce ideologií

Pro někoho může být přes čáru, že Žižek rozebírá propagandu nacistického, stalinistického režimu a druhým dechem vedle toho konzumní ideologii kapitalismu. On mezi nimi ovšem neklade rovnítko, a například jeho analýza stalinismu je přesvědčivá. Tvrdí, že na zoubek tehdejší propagandě se nedostaneme tím, že budeme zpochybňovat autoritu všemocného vůdce, ale tím, že zpochybníme legitimitu pojmu „lid”, na který se komunismus odvolával.

A jako jedny z nejpodvratnějších filmů, které ukázaly, že nic jako nějaký mytický lid neexistuje, oceňuje rané české filmy Miloše Formana.

Pokračování recenze zde

Leave a Comment

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Scroll to top