Naše město

Nebudeme suše přežvykovat to, co se povedlo, co se nepovedlo, kdy, kde, kdo, s kým, proč, jak a za kolik. Budeme myslet. Myslet především na město, ve kterém po dobu svého bytí máme tu čest žít. Budeme myslet a brát ohledy především na ono město, jež, dalo by se říci, že „je naše“, a tudíž si s ním můžeme dělat, co se nám zlíbí. „Naše“, slovo šlechetně sociální, nicméně stejně sobecké jako „moje“. Město je svébytný organismus, který vypráví svůj příběh od nejstarších dob, kdy se u jeho břehů zastavili první lovci pronásledující stáda, přes současnost až do nedohlédnutelné budoucnosti, kterou nikdo nezná. Čas ho nelítostně bije a hýčká, sráží a povznáší, ničí a znovu vystavuje. Pokud město pořád žije, je dobré, postavené na správném místě, kde se vystřídaly nespočetné generace pevných a pracovitých obyvatel. Pak možná slovo „naše“ může znamenat ty zástupy lidí před námi, nás, i ty po nás. Naše je pouze volba jak se k městu zachováme, jestli povzneseme práci předchozích generací, zhodnotíme ji a v dobré formě předáme generacím budoucím.

Tak co, je Volyně naše město nebo Naše město?

Tento článek měl být původně takovým edukativním souhrnem poznatků, které jsem vytáhl z historických územních plánů města. Nechci však zatěžovat obsáhlými výklady, a proto okomentuji jen některé zajímavosti z dob předchozích. Nejstarší územní plán pochází z roku 1898. Typicky radikální pro c.k. mocnářství, pár současných problémů by vyřešil. Standardem územních plánů mocnářství bylo rovnání uličních čar a rozšiřování ulic podle pevně daných norem. Měla být stržena celá spodní řada Vimperské ulice, narovnána uliční čára a silnice rozšířena na minimálně 6 metrů. Byla projektována nová ulice polevé straně řeky a na Zvěřinci měl vzniknout jakýsi průsečík ulic a centrální rynk z ulic Slovenská, Zámecká a shora ulice Hradčanská, hlavní silnice by pokračovala dále podél řeky na Nišovice. Ulice Žižkova se tehdy ještě jmenovala Židovská. Autorem byl Antonín Los.

Konec monarchie a první republika – územní plán k tomuto období jsem nenašel (ani jsem ho moc nehledal), ale mám k dispozici katastrální mapu Volyně po architektu Františku Průšovi, kde je možné vyčíst spoustu zajímavostí. Období největšího rozkvětu města. Kvalitní architekti a stavitelé s citem pro urbanismus,vzestup občanské společnosti a výstavba nových komplexů občanské vybavenosti: sokolovna, budova průmyslové školy, dále výstavba nových ulic Žižkova, Husova, Zámecká, Dr. Bezděka a Čelakovského. Opravdu tvůrčí a úspěšné období našeho města.

Protektorát a pak? 1941-1949. Tento plán jde v souladu s dobovými názory, zaměřené hlavně na sociální zázemí obyvatel a zvýšení jeho počtu. Je projektována rozsáhlá zástavba bytovými domy, regulací jsou však povoleny maximálně dvoupatrové stavby. Je zajímavé, že každá bytová jednotka měla vyčleněný prostor pro vlastní zahrádku pro samozásobení
zeleninou. V ulici Čelakovského měl vzniknout nový kulturní dům (dnes zde stojí novostavby typových domků) a naproti němu měla vyrůstnová mateřská škola (dnes je zde panelovka a dvě bytovky z 50. let). Měly být asanovány všechny dvory měšťanských domů na náměstí a také stržena horní část ulice Vimperská, k čemuž později došlo, rozšířena nemocnice do ulice Žižkova a na Zvěřinci měl vzniknout sportovní areál pro lehkou atletiku s běžeckým okruhem. Průtah městem byl již řešen „červenou“ variantou, jež nesla jméno Sovětských Hrdinů, nicméně hlavní dopravní tepna byla projektována na Prachatice, nikoli Vimperk. Autor architekt Slavík.

Plán z roku 1970 kopíruje předchozí, povoluje více pater panelové zástavby a dochází k demolici horní části Vimperské ulice a výstavbě sídliště. Studie z roku 1979 plánuje po stržení většiny domů dolní strany Vimperské a asanaci dvorů městských domů výstavbu obřího komplexu budov služeb a kulturního domu. V roce 1988 pak dochází ke stržení domů na náměstí, kde měla stát panelová samoobsluha.

V roce 1995 vzniká plán centrální části. Jde o jeden z nejpovedenějších plánů. Bohužel řeší hlavně historickou část města. Po macešském odkazu dob minulých citlivě přiznává ony malebné neduhy starého města a využívá je ve svůj prospěch. Nerovná ulice a neasanuje dvory, ale přetváří je v parky. Průtah města vede po červené variantě. Současný územní plán je nejvíce orientován na zvýšení zástavby a příliv nových obyvatel. Bohužel je tato problematika řešena nešťastně, především zástavbou zelených ploch v historickém jádru města.

Nejhorším příkladem je určení historické farské za hrady pro zástavbu rodinnými domky. Zdařilá je územní studie řešení proluky a bývalého panského dvora, jež citlivě provedl architekt Kročák, který si povzdechl nad nesmyslnou demolicí stodoly v nedávné době. Do budoucna je nutné novou zástavbu rodinných domů, i přes vyšší náklady na zasíťování, řešit v okrajových lokalitách města. Ideálně komplexním projektem, který zpracuje celou zástavbu, včetně jednotné podobnosti objektů, abychom se vyhnuli šmoulím městečkům, které osídlily periferie českých velkoměst. Bude pouze na nás, zdali se připojíme k těm, kteří hledají kvalitní, citlivá, urbanistická a architektonická řešení, povznášejí obraz našeho města, nebo k těm, kteří v duchu ideologie či peněz necitlivě poškozují jeho podobu.

Město, které má duši