Jak se bourá u nás ve Volyni aneb Něco málo k historii volyňského proboštství a tzv. Panského Dvora

K tomuto textu mne dovedlo rozhodnutí rady města a většiny volyňských zastupitelů, bez jakékoli širší diskuze a koncepce se na další staletí podepsat na podobě našeho města. Konkrétně se jedná o záměr zbourání budovy stodoly bývalého panského dvora a následného rozparcelování vzniklého prostoru a pozemků přiléhajících k zástavbě rodinnými domy.

Trocha historie

Volyně, jak dokládají archeologické vykopávky, je původu opravdu prastarého. Nicméně první písemná zmínka o trvalém osídlení je až z roku 1190. O tom, že Volyně náležela pražské Svatovítské kapitule, se poprvé dozvídáme na počátku 11. století. Roku 1299 byla Volyně jako součást majetku pražské kapituly povýšena na město. Areál panského dvora vznikl pravděpodobně na přelomu 15. a 16. století, konečnou podobu, kterou měl ještě po druhé světové válce, získal ve stoletích následujících. Hlavní budova, dům čp. 41 (dnešní městský úřad) byl přestavěn z pravděpodobně staršího domu na konci 17. a počátkem 18. století, jak dokládá datace vepsaná na vstupním portále 1714 s erbem proboštství sv. Víta na Pražském Hradě. V té době získala svou podobu také budova pivovaru (dnes městské kino). Následující rozšiřování a přístavby vyvrcholily v druhé polovině 18. a v 19. století dostavbou budovy sýpky a stodoly. 19. a počátek 20. století Volyni opravdu přály – jak rychlým ekonomickým rozvojem, tak řadou osobitých „Volyňáků“. Mezi ně kromě jiných patřil ředitel panského velkostatku Emanuel Novák, velký sportovní nadšenec, turista a zakladatel volyňského sportoviště (tj. tenisových kurtů a fotbalového hřiště). Církevní velkostatek po staletí obstarával práci a obživu pro volyňské občany v dobách míru i války. Dodnes je písemný archiv volyňského velkostatku (1667 – 1936) uložen na Pražském Hradě. Nelze tedy pochybovat, že tyto, mnohým nic neříkající stavby, jsou naší přímou spojnicí s Pražským Hradem.

Od 50. let byl areál využíván jako JZD, na znárodněných církevních pozemcích. Za areálem vznikly družstevní bytovky, dodnes si na jedné můžeme přečíst terakotovou plaketu s nápisem dům v socialistické péči nájemníků. Spolu s bytovkami byl vybudován panelový obchod nazývaný „panelovka“. Období normalizace a 80. léta areálu panského dvora (JZD) příliš nepřála. Některé části byly zbourány, včetně dvou sousedních historicky cenných domů na náměstí, jejichž parcely měly být spojeny do jednoho celku. Na jejich místě mělo být zbudováno, jak tehdy bylo zvykem, obchodní středisko ve stylu socialistického realismu. K tomu naštěstí nedošlo, nicméně zůstala po tomto megalomanském plánu proluka ve hmotě náměstí do parcely Panského dvora, který je dnes opticky uzavřen právě zmiňovanou stodolou a sousedící sýpkou. V této době došlo mimo jiné také ke stržení celé horní strany ulice Vimperská.

Na vzniklých parcelách a navazujícím pozemku městského sadu, vyrostlo dnešní panelové sídliště. Aby v budoucnu bylo zabráněno podobným demolicím a dalšímu poničení rázu města, byla v roce 1990 Volyně pro svůj urbanistický charakter a půvab vyhlášena městskou památkovou zónou. Krátká citace z vyhlášky o Městské památkové zóně hovoří jednoznačně: „Účelem památkových zón je zajistit zachování historických a urbanisticko-architektonických hodnot vybraných historických jader při rozvoji těchto měst, aby jako organická součást životního prostředí sloužila kulturním výchovným, společenským a hospodářským potřebám společnosti.“

A jak dál…

Velice živě si vzpomínám na předvolební meeting a diskutované téma týkající se brownfields (účelné využití již existujících, ale nevyužívaných staveb). Dotazovaní, dnešní páni radní, se bili v prsa, že je důležité takové projekty podporovat a realizovat. A ejhle máme tady učebnicový příklad a místo revitalizace nepoužívaného objektu budeme radši bourat. Je to totiž mnohem jednodušší.

Otázkou zůstává, pokud už něco děláme, tak to dělejme s citem a hlavně s rozmyslem, aby si naši potomci nemuseli klepat na čelo, stejně jako to děláme dnes my při pohledu na proluku v náměstí, která tu zůstala po předchozí generaci. Jako rodilý Volyňák, který není lhostejný k historii, ale ani k budoucí podobě města považuji demolici stodoly za naprosto nesmyslnou a neuváženou. Tímto ukvapeným krokem pokračujeme vesele v díle zkázy urbanistického celku města, kterou započal komunistický režim. Odstrašujícím případem pro nás mohou být nedaleké Strakonice. Rozsáhlé bourání a brutální zásah do urbanistické struktury města za komunismu, zcela zničil tehdy vzkvétajících tzv. „Benátky jižních Čech“ a vystavěl naprostý urbanistický paskvil.

Současné náměstí, díky hlavní silnici, již dávno ztratilo svou odvěkou sociální funkci jako místo shromažďování a setkávání obyvatel. Nabízí se tedy velice jednoduchá myšlenka – jako alternativu tohoto prostoru vytvořit novou klidovou zónu, která by tuto funkci suplovala. Po vybudování tržnice v městském kině a pořádání trhů a poutí za budovou městského úřadu na parcele původního Panského dvora se samovolně nabízí tento prostor jako jediné řešení v blízkosti náměstí. Argumentací k rozparcelování a zástavbě tohoto prostoru je úbytek obyvatel Volyně, tudíž i úbytek financí do městské kasy. Argument pádný a pravdivý, nicméně v místě realizace naprosto nesmyslný. S

Současná tendence urbanistického plánování rozhodně nespočívá ve zvýšení zástavby v jádrech historicky chráněných měst. Nešetrné demolice a nové zástavby v historických jádrech měst s oblibou prováděl minulý režim, proto stavby z tohoto období získaly odborný název Brutální architektura. Pokud se nepoučíme z chyb i úspěchů předchozích generací, ať už byl systém vlády jakýkoli, není šance naši společnou sociální a kulturní úroveň zkvalitnit a prohloubit.

S patetickou vzpomínkou na Havlovu Asanaci vám do budoucna přeji krásný a ničím nerušený pohled na vzkvétající šmoulí městečko a „nádherný“ objekt panelovky vybudované ve stylu socialistického realismu, tzv. Brutální architektury.

Lukáš Černý

Závěrem několik zajímavých odkazů, jak si s obdobnými objekty, s nadhledem a noblesou, dokázali poradit jinde…

Sladovna Písek
http://www.sladovna.cz/prostory

Pivovar Litomyšl
http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=2061&type=36
http://www.lidovky.cz/pleskot-vdechl-pivovaru-novy-zivot-dbr-/ln-bydleni.asp?c=A110707_151438_ln-bydleni_ter

Ostatní

http://www.barnconversionsforsale.com/

http://www.thebarnpages.com/barnconversionsforsale.cfm

http://www.findaproperty.com/displaystory.aspx?edid=00&salerent=0&storyid=6554


http://www.viewpictures.co.uk/Building.aspx?ID=10389

http://www.agefotostock.com/en/Stock-Images/Rights-Managed/VIW-UNK-PB-0006
http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=15&action=show&id=2685

http://www.mimoa.eu/projects/United%20Kingdom/Stroud/Stroud%20Valleys%20ArtSpace

http://www.mimoa.eu/projects/Spain/Hernani/Zabalaga%20Farmhouse

Třešnička na závěr
http://www.hbm-wood.com/Produkt/drevene-tramy.html
http://www.staretramy.cz/tramy.htm
http://stare.drevo.sweb.cz/

Komu to nedostačuje, zadejte si do Google „přestavba stodoly“.

Nejsme v tom sami!
Restaurátor bojuje za barokní sýpku. Demolice už začala.

Restaurátor František Sysel z Kroměříže podal trestní oznámení proti demoličnímu výměru barokní sýpky ve Velehradské ulici.

Informuje o tom server Kroměřížan.cz.

Demolice budovy začala ve středu. “Je to hodnota, která patří všem občanům. Je proto potřeba ji zachránit nejen pro ni samu, ale pro podobu města,” uvedl pro Kroměřížan.cz Sysel.
Cenná stavba z 18. století

Již v minulosti podobným způsobem restaurátor zabránil vytrhávání dlažby v Třebízského ulici v Hulíně. Jeho trestní oznámení práce zastavilo a ulice byla nakonec opravena v původní podobě.

Bourání sýpky, která sice není zapsaná jako památka, ale podle historiků je cennou stavbou z 18. století, město odstartovalo proti názoru památkářů.

“My to jednoznačně nedoporučíme. Rozhodnutí ale bude na stavebním úřadu,” zdůraznila před časem náměstkyně ředitele krajského pracoviště Národního památkového ústavu Klára Hodaňová.

Radnici se snažil přesvědčit i historik Muzea Kroměřížska Petr Pálka. “Městu se ale do toho nechtělo, asi proto, že budova už stojí mimo městskou památkovou rezervaci. Vyznělo to do ztracena,” sdělil tehdy Pálka.

Restaurátor Sysel se pokusí sýpku navrhnout k zapsání jako památku. Národní památkový ústav by to podle svých dřívějších prohlášení podpořil.

Staženo: http://aktualne.centrum.cz/domaci/regiony/zlinsky/clanek.phtml?id=732506

Comments (3)

  • Martin Křišťan

    Ad “Argumentací k rozparcelování a zástavbě tohoto prostoru je úbytek obyvatel Volyně, tudíž i úbytek financí do městské kasy.”… Dobrovolně se lidé do města, kde nebudou mít práci, stěhovat nebudou. Z tohoto pohledu se domnívám, že je v první řadě ze strany města potřeba podporovat rozvoj drobného podnikání a ruku v ruce s tím řešit (rozumně) i bytovou otázku.

    A za další, kolik parcel by eventuelně na pozemku vzniklo. Čtyři? Pět? Tak jako tak to asi problém nevyřeší. Jsou-li radní přesvědčeni, že se do Volyně v blízké době nastěhuje 100 lidí, ať si město vezme úvěr, vykoupí pozemky pod školou v přírodě (které jsou, pokud se nemýli, aktuálně prodávány?), připraví parcely a následně je prodá. V územním plánu se tam se zástavbou počítá, tak proč si hyzdit centrum města “překrásnými” bungalovy.

    Odpovědět
  • Veronika Kovářová

    Stodola má rozměry 15×45 metrů. Pokud chceme nechat alespoň nějaký odstup od sýpky, nedostane se celková plocha pozemku přes 20×45 metrů. Kolik rodinných domků se na ní vejde?
    Pokud víc než dva, budou to řadovky bez kousky zahrádky.
    Navíc si troufám tvrdit, že najít vzhled, který by se hodil do centra historického města, vedle sýpky, ke krásným vilám okolo, bude velmi složité. Zatím se to ve Volyni ještě nové stavbě od roku 90 nepodařilo.

    Odpovědět

Leave a Comment

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Scroll to top