Festival Jeden svět 18.2.

V sobotu 18.2. 2012 se můžete těšit na promítání čtyř dokumentů z festivalu Jeden svět. Promítání proběhne od 14 hodin ve volyňském kině. Po každém filmu bude následovat diskuse s přítomnými hosty.

https://www.facebook.com/events/231504160266539/

Krev v mobilech

Napadlo vás někdy, že se ve vašem mobilu mohou skrývat vzácné minerály potřísněné krví obětí války v Demokratické republice Kongo? A že každým zavoláním nepřímo podporujete největší válečný konflikt od doby druhé světové války, kterému za posledních patnáct let padlo za oběť pět milionů lidí? Ne, to není žert, bez vzácných minerálů, jejichž drtivá většina pochází z ilegálních dolů v této zemi, by se totiž váš mobil neobešel.
Dánský režisér Frank Piasecki Poulsen své pátrání začíná na Světovém mobilním kongresu v Barceloně. Ke svému zděšení zjišťuje, že mu žádný z výrobců nemůže zaručit, že právě jeho mobily nemají s nelítostnou válkou o naleziště minerálů v Demokratické republice Kongo nic společného. Vypraví se proto na místo činu a po náročné cestě se dostává do jednoho z největších dolů v regionu v konžské Bisie. Dětská práce, prostituce nezletilých dívek, smrt zavalením a přestřelky mezi členy místních gangů jsou zde každodenní realitou. Stejně jako všudypřítomná korupce v celé Demokratické republice Kongo.

Zemřít ukamenováním

Trest smrti ukamenováním mohou v Íránu dostat ženy a někdy i muži, kteří se provinili cizoložstvím, prostitucí či zabitím v sebeobraně. Advokátka Šadi Sadrová, novinářka Asijeh Aminiová a další aktivistky za práva žen se snaží pomáhat těm, které byly odsouzeny k tomuto nehumánnímu, ponižujícímu a velmi bolestivému způsobu popravy. Jejich práce je však obtížná – sesbírat důkazy je téměř nemožné, neboť íránská vláda se snaží vše ututlat vzhledem ke kritice, kterou ji zahrnují mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy.
Dokument režisérů Farida Haerinejada a Mohammada Rezy Kazemiho vypráví příběh několika žen, které díky pomoci Šadi a její neziskové organizace unikly trestu smrti ukamenováním. Lejla Mafi, Parissa a Nazanin se v očích íránského trestního zákoníku ?provinily” sexuálním stykem s příbuzným, cizoložstvím a zabitím. Lejlu znásilnil její bratr, Parissu prodával manžel a Nazanin bránila sebe a svou neteř při pokusu o znásilnění. Změnit zavedenou praxi není snadné, ale íránské ženy se nevzdávají, byť pro ně samé znamená veřejná obhajoba ženských práv obrovské riziko. Film získal na letošním Berlinale Cenu za mír a spravedlnost (Peace Award for Justice).
Komentář: Štěpán Kovář

Já, moje romská rodina a Woody Allen

Málokdy se začínající filmařce poštěstí natočit tak kvalitní a svěží dokumentární debut, jako se to podařilo devatenáctileté Romce Lauře Halilovicové. S malou ruční kamerou dokumentuje historii a hlavně současnost své rodiny, která přišla do Itálie koncem šedesátých let z Bosny a Hercegoviny.

Na rozdíl od Laury řada jejích příbuzných včetně rázovité babičky stále kočuje v karavanech. Z nenávistných reakcí místních obyvatel a přístupu státních úřadů je ale zřejmé, že tomuto nomádskému způsobu života v Evropě, natož v Berlusconiho Itálii, již odzvonilo. Úsměvný a filmařsky překvapivě invenční snímek s výbornou hudbou nabízí pohled na romskou komunitu z netradičního úhlu pohledu – z jejího samého středu. Sama autorka pak vtipně vstupuje do děje v momentě, kdy ji rodina nutí se vdát, což ona odmítá. Jejím snem je stát se filmovou režisérkou. Talent k tomu rozhodně má. Jen kdyby ještě Woody Allen odpověděl na její dopisy?


Manželka za 50 ovcí

Mnozí afghánští muži vyznávají radikální islám a ctí tradici obchodu s manželkami mladšími o generace, se kterými někdy nejednají lépe než se psy. To je také případ šestnáctileté Sabere, které v sedmi letech zemřel otec a osvojil si ji blízký příbuzný. Když bylo dívce deset, prodal ji o čtyřicet let staršímu Tálibánci, jenž ji čtyřikrát přivedl do jiného stavu. „Často jsem myslela na sebevraždu,” vzpomíná Sabere na manželský život se slzami v očích.

Dívka měla jako jedna z mála štěstí, že se jí podařilo uniknout a ukrýt se v azylovém domě pro ženy s podobným osudem. Ani poté ovšem nemá vyhráno. V upřímném snímku režiséra Nimy Sarvestaniho sledujeme marnou snahu Sabeřiny chudé matky a jejího muže dosáhnout dceřina rozvodu. Když se zdá, že osud je jim konečně nakloněn, nevlastní otec dostává výhrůžky kvůli své druhé dceři, desetileté Farzenah. Výměnou za stádo ovcí ji kdysi slíbil jinému muži. „Splátka” měla proběhnout po jejích patnáctinách, ženich si však usmyslel, že ji chce dříve…
Komentář: Štěpán Kovář

Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, konaný pod záštitou již zesnulého Václava Havla a pořádný společností Člověk v tísni, je v současnosti největším lidskoprávním filmovým festivalem na světě.

Díky programu Promítej i ty! se budou i ve Volyni promítat zcela zdarma skvělé dokumenty uvedené na tomto festivalu. Filmy Jednoho světa přinášejí komplexní informace týkající se celého spektra lidskoprávních, zahraničněpolitických a společenských témat. Cílemaktivit Jednoho světa je povzbuzovat ve svých divácích pocit spoluzodpovědnosti za chod společnosti s podporovat v nich občanský aktivismus. V rámci festivalu je udělována dosud jediná česká mezinárodní lidskoprávní cena Homo Homini.

Leave a Comment

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Scroll to top