Filmový klub: Seriózní muž

VOLYNĚ, KINO, ČTVRTEK 24.ÚNORA, VE 20 HODIN
SERIÓZNÍ MUŽ

Drama, USA / Francie / Velká Británie, 2009, 106 minut, režie: Ethan Coen, Joel Coen


V rádiu hraje Jefferson Airplane, píše se rok 1967 a Larry Gopnik (Michael Stuhlbarg), profesor fyziky na klidné univerzitě na Středozápadu se právě dozvěděl, že ho jeho žena Judith (Sari Lennick) opouští. Zamilovala se do jednoho z jeho okázalejších známých, Sye Ablemana (Fred Melamed), který na ni působí rozhodněji než nesmělý Larry. V bytě s nimi bydlí jeho věčně nezaměstnaný bratr Arthur (Richard Kind), Larryho syn Danny (Aaron Wolff) je neustále v potížích a dcera Sarah (Jessica McManus) krade Larrymu peníze z peněženky a spoří na plastickou operaci. Anonym se ho snaží připravit o místo, jeden ze studentů ho uplácí a současně vydírá a sousedka odvedle ho mučí tím, že se opaluje nahá. Zoufalý Larry se vydá s prosbou o pomoc za třemi různými rabíny, aby mu pomohli vypořádat se s jeho problémy a stát se lepším člověkem. Seriózním mužem.

Recenze : Antonín Tesař

Krizi Seriózního muže se smějeme hrůzou

Takhle legrační film o krizi víry se často nevidí. Bratři Coeni ve svém novém snímku vytvořili v podstatě komediální verzi biblické Knihy Jób, do které dokázali zaplést kvantovou fyziku i písně Jefferson Airplane. Přitom vůbec nejde o jednoduchou parafrázi, ale o dílo, které jóbovské poučení o nepochopitelnosti zla dovádí ad absurdum.

Ze starších filmů bratří Coenů jsme zvyklí na situace, které se hrdinům vymykají z kontroly. Zlomyslná náhoda v nich narušuje perfektně promyšlené plány a nasměrovává běh událostí nečekanými a většinou neblahými směry…

Nejnovější Seriózní muž opouští téma zločinu a zavádí nás do prostředí židovské komunity ve Spojených státech počátku sedmdesátých let, aby nám ukázal, že každodennost je ještě mnohem neuchopitelnější než zákeřně zamotaná žánrová schémata.

Snímek sleduje životní krizi židovského učitele fyziky, jemuž se jeho rodinné, pracovní i společenské vztahy stále více rozpadají, až naberou razanci sílícího tornáda. Snímek s ohromnou invencí a důsledností stíhá hrdinu novými a novými ranami osudu, u kterých se většinou tak trochu smějeme hrůzou.

V podstatě jsou to všechno variace na nejrůznější vážné i komické snímky o životních krizích, ale film jim vždycky dokáže dodat novost; ať už brilantním načasováním jednotlivých point, citem pro obsazování výstředně vypadajících herců nebo dováděním dějových motivů do bizarních krajností. Coeni se navíc při psaní scénáře inspirovali vzpomínkami na své dětství v židovské komunitě, takže velká část vtipů se nevybíravě strefuje do židovských zvyklostí.

Bohatá zásobárna krizových situací tu ale slouží jen jako základna pro nové vyslovení problému, který se nese od od Jóba až ke Kafkově povídce Před zákonem – totiž že svět se zdá mít podobu otázky bez odpovědi.

Jobovská odpověď, která spočívá v obrácení se od rozumu k víře, je v Seriózním muži je předkládána skrze postavy rabínů, jež se zoufalý hrdina rozhoduje vyhledat. … Jiné jméno téže záhadě dává i kvantová fyzika s principem neurčitosti a známým Schrödingerovým myšlenkovým experimentem s kočkou, k jejichž exaktní nejistotě se hrdina také upíná. Stejně zneklidňující souvislosti dostává i text písně Somebody to Love od Jefferson Airplane, jež se ve filmu stále vrací jako refrén.

Snad nejvíce zdrcujícím dojem působí apely na to, aby hrdina přijímal všechny rány osudu s pokorou. Všechny problémy se totiž týkají jeho všedního života a útočí na něj tak, že je není možné ignorovat. Finále díla pak působí jako vítězství kruté banality života nad teoreticky přijímanou povzneseností.

Další a další nepříjemné události postupně odstraňují z cesty všechny možné teoretické odpovědi na příčinu a smysl hrdinova utrpení. Snímek nakonec diváky vystaví záhadě, se kterou se nelze smířit tak snadno, jak to hrdinovi doporučuje postava otce problémového korejského studenta v jednom z klíčových dialogů.

Pro diváky, kteří mají ve filmech rádi jasno, může Seriózní muž být podobně neuspokojivý jako předchozí dva filmy Coenů. Valná část dějových peripetií má otevřený konec, pokud neústí přímo do paradoxu. Celý film podobně jako jeho úvodní scéna s dybbukem ukazuje situace, které mohou mít několik možných vysvětlení a mohou vést k rozličným následkům, z nichž některé jsou velmi hrozivé.

Přitom odepírá divákům to, na co jsou zvyklí, totiž jednoznačné porozumění celé situaci a ukázání skutečných důsledků. Situace hrdinů posledních bratrských filmů naproti tomu zůstávají neurčité. Tahle země není pro starý vztahuje tuto neurčitost k stárnutí, Po přečtení spalte ke zločinu. V Seriózním muži má problém nezodpovězených otázek dosud nejširší důsledky, protože se řeší na půdě zmíněné každodennosti a zároveň víry.

Těžko říct, nakolik je temná komedie Coenů jejich nejosobnějším dílem, jak se občas píše. Podobnost dějiště filmu s reálnou dobou dospívání obou tvůrců je čistě povrchní a nejvíce autobiograficky vyznívají scény, kde vystupuje hrdinův pubertální syn.

To je také jediná postava, kterou snímek sleduje i v situacích, kdy hlavní hrdina není přítomen. Jeho trable související se ztracenými penězi a lehkými drogami vyznívají oproti trápení jeho otce bezstarostně a šťastně.

Díky nim se ale ze Seriózního muže stává generační film, kde starostmi rozervaný dospělý hrdina stojí mezi dítětem, které před problémy utíká jako chlapec před rozzlobeným sousedovým synem, a mezi starcem, jenž se před nimi ukrývá do velebné a moudré nevědomosti.

Leave a Comment

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Scroll to top