Filmový klub: DALŠÍ ROK

Šetří se všude, stejně tak v P100, čeká nás letos „jen“ šest filmů. tak si je řádně užijte.
Úvod do letošního PROJEKTU 100 zahajuje film DALŠÍ ROK.

VOLYNĚ, KINO, 17.ÚNORA, 20 HODIN

Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech jejich zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového i zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna. Režisér Mike Leigh, šestkrát nominovaný na Oscara, občas přezdívaný jako „antropolog s kamerou“, přichází s další skvělou studií lidských osudů. A v čase, který se odehraje ve filmu, mu na to stačí jeden rok.

Mike Leigh patří k etablovaným evropským tvůrcům. Na filmové, televizní i divadelní scéně se pohybuje přes čtyřicet let. Jeho filmová řeč je stejně univerzální jako rodná angličtina. Zachycení obyčejného lidského bytí vychází mimo jiné také z tradice kinematografie kuchyňského dřezu, realismu, jež do britského umění vnesla 50. léta. Odklání se však od angažovaného filmu tepajícího do sociálních rozdílů a brilantními dialogy mísícími humor i smutek upozorňuje na malá lidská dramata. Poválečný společenský vývoj Velké Británie formoval jak pozorného pozorovatele Mikea Leigha, tak hrdiny jeho aktuálního snímku, kteří nedávno překročili šedesátku.

Co život dal a vzal

Tom (Jim Broadbent) a Gerri (Ruth Sheenová) jsou spolu desítky let. Zažili divoká šedesátá, a když překonali hipísácké carpe diem, vydrželi spolu dále, vychovali syna, vypiplali dům na předměstí Londýna a pořídili si pozemeček v zahrádkářské kolonii. Ten je přirozeným průvodcem celého filmu a v rurálním stylu ne nepodobném Babičce Boženy Němcové vymezuje průběh celého roku. Domov Toma a Gerri je středobodem vesmíru pro zkrachovalce v jejich okolí.

Jejich nejčastějším azylantem je Mary (dechberoucí Lesley Manvilleová), Gerriina kolegyně a dlouholetá „rodinná“ přítelkyně, rozvedená alkoholička odmítající si přiznat kdo vlastně je, což paralyzuje všechny její až dětinské snahy nějak změnit svůj život.

Jak ubíhají roční období a rostou rajčata na zahrádce, poznáváme další postavy nešťastného orloje, jež nevyhnutelně míří do zimního vyvrcholení. Zimě přinesl Leigh nutnou obět v podobě smrti Tomovy švagrové a uvedl tak postavu strýčka Ronnieho. Nešťastný a nemluvný muž začne u Toma a Gerri bydlet a naruší atmosféru dokonalého domova. Divák totiž může začít pochybovat o vlastní interpretaci Toma a Gerri (už jména manželů vlastně nasvědčují, že jsou spíše z říše pohádek). Hlavní hrdinové mohou skutečně tvořit šťastný a idylický pár, který s otevřenou náručí a láhví vína vítá ztracené ovečky. Bez zbytečných a hysterických nabídek pomoci je nechají trochu se prohřát v teple rodinného krbu a jednají s nimi jako se sobě rovnými bez povrchních aktů lítosti. Bezproblémovost Toma a Gerri může být chápana jako sobectví. Možná jsou na zoufalství svých bližních fixováni, možná v tom propastném kontrastu nacházejí zvláštní uspokojení. Parafrází zmíněné Babičky však ve všech možných výkladech vycházejí z boje jako vítězové – šťastná to žena, šťastný to muž.

Stáří a staří přátelé

Další rok je moudrým příspěvkem k tématu stárnutí na filmovém plátně. Charaktery jsou v leighovské tradici vybroušené do detailu, a to zejména díky dlouholetým pracovním i mimofilmovým vztahům herců s režisérem (u Lesley Manvilleové se jedná už o devátou spolupráci). Film obsahuje široké spektrum typologie lidských charakterů, jimiž se Leigh zabýval již dříve. Jakoby připravil syntézu svých pozorování (skutečně se nejlépe hodí slovo příznačné pro antropologii). Na ploše dvou hodin a v rozvážném tempu představil, lapidárně řečeno, optimisty jako vystřižené z předchozího snímku o bezstarostné učitelce Happy-Go-Lucky, realisty i „obyčejné“ hrdiny, jaké známe kupříkladu z úspěšných Tajností a lží, kde jiná londýnská rodina kvůli nefungujícím vztahům, pokřiveným všestrannými tajnostmi a lžemi málem rezignovala na své základní funkce. Další rok není určen pouze divákům ve věku „padesát plus“, je univerzálně vyváženým otiskem dnešní doby. Je budoucí fosílií předurčenou k dalšímu a opakovanému zkoumání.

Autorka: Kristýna Pleskotová