Filmový klub: Zabíječ ovcí

Zabíječ ovcí prošel nevšední historií. Charles Burnett jej natáčel na ulicích a v příbytcích ve Wattsu, chudinském černošském předměstí Los Angeles, převážně s neherci (svými přáteli a známými), o víkendech v letech 1972-73, a dokončil jako diplomovou práci na kalifornské univerzitě v Los Angeles. Rozpočet nepřesáhl 10.000 dolarů. Kromě scén z prostředí, kde vyrůstal, v něm chtěl rovněž zachytit historii černošské hudby.

Obrazy ze života v černošské chudinské čtvrti doprovázené songy špičkových zpěváků

Film se objevil v kinech až roku 1977, a to jen nakrátko. Během dalších desítek let byl obtížně dostupný, na ohrané 16mm kopii, o čemž svědčí slogan, že o filmu více lidí psalo, než jej mohlo vidět. Nicméně v té době získal cenu na Berlinale. Teprve po třiceti letech se podařilo tuto „ztracenou klasiku“ zachránit, film restaurovat a převést na 35mm a zejména zaplatit práva soundtracku. Jde totiž o 22 písní osobností jako Etta James, Dinah Washington, Paul Robeson, Louis Armstrong, skladby Gershwina, Rachmaninova a dalších.

Pověst filmu v akademických a kritických kruzích s lety rostla. Pro dokumentární estetiku a volbu neprofesionálních představitelů je srovnáván s díly neorealistů (De Sica a Rossellini), sám Burnett se odvolává na díla Basila Wrighta a Jeana Renoira. Citován je také Satjádžit Ráj, ale i Jasudžiro Ozu (silný smysl pro kompozici), Stanley Kubrick (juxtaposice populární hudby s obrazy), John Cassavetes (přirozený projev amatérských herců), Robert Altman aj.

Milan Líčka

„Základní motiv filmu nalézáme ve snaze průměrného amerického černocha o přežití v nuzných podmínkách. Stan (H. Sanders) pracuje na jatkách a musí se vyrovnávat s všudypřítomnou beznadějí, chudobou a také napjatými rodinnými vztahy. Běžný divák bude možná postrádat hmatatelnější příběhovou kostru, ale roztříštěnost a mozaikovitost celého vyprávění předává intenzivnější emociální náboj. Ačkoliv se film skládá z několika drobných zápletek, režisér se soustředí spíše na obrazotvornost. Sdělení, které si již divák zvykl přijímat skrze text, předává především vizuální cestou. V některých případech si hraje se záměrným nesouladem obrazu a dalších atributů filmu – to například v momentě dlouhého romantického tance Stana a jeho ženy (K. Mooreová), z něhož je možné vidět jen okenní siluetu, a který je podbarven velmi neadekvátním hudebním pozadím. Při Stanově neveselé práci na jatkách pro změnu vypíná zvuk a namísto strašidelného hluku vraždící mašiny slyšíme pouze hudbu, což navíc režisér dovršuje prokládáním naturalistických pracovních scén záběry na hrající si děti. Tyto a další nezmíněné detaily napovídají, že Burnettovým záměrem bylo poetické a symbolické podobenství o protikladech, které nejvýrazněji vyplouvají napovrch tehdy, kdy chudobu, bídu a všeobecný zmar života v chudinské čtvrti berou zúčastnění s humorem a nadhledem, nikoliv s odevzdaností a smutkem.“ – David Patras/Katalog LFŠ 2007

Napsali o filmu

„Film je souborem stručných portrétních obrazů, které jsou spojeny tak volně, že se občas zdá, že se díváte na nenarativní film“ (Dana Stevens, Slate, 2007)

„Charles Burnett film sám natočil 16mm kamerou a sestříhal černobílé obrazy jako vizuální báseň doplněnou baladami, džezem a blues tak, že vsáknou do vaší hlavy jako kouř. Výsledkem je americké mistrovské dílo, nezávislé až do morku kostí….Brutální poetičnost názvu –Stan, jak si uvědomujeme, současně zabíjí a je zabíjeným- má ozvuky ve sluncem přesvětlených exteriérech a stísněných interiérech.“(Manohla Dargis, New York Times, 2007)

„…Poetický film o rodině z Wattsu ukazuje klidnou důstojnost života, žitého s vědomím hodnot ale bez příležitostí. Životy nevedou nikam, film nevede nikam, vše zůstává tam, kde je a tak evokuje pocit smutku a ztráty.“ (Roger Ebert, vlastní i-stránky, 2007)

„..Tento film hluboce ovlivnil mnoho umělců a experimentátorů, kteří ho zhlédli na ojedinělých projekcích roku 1977-8“ (Carrie Rickey, Philadelphia Inquirer, 2007)

„Zabíječ ovcí je městská pastorála – série epizodních scén, které jsou sladké, trpké, hluboce smutné a velmi zábavné“ (J.Hoberman, Village Voice, 2007)

Charles Burnett

Se narodil 13. dubna 1944 ve Vicksburgu, stát Mississippi. Vyrůstal v losangeleském chudinském předměstí Watts. Patří k nemnoha černým Američanům, kteří se v 60. letech dostali na vysokou školu. Mimo úzký kruh pronikl do povědomí až po získání ceny kritiky na berlínském Fóru mladého filmu 1981 za film Zabíječ ovcí. Dosud natočil dvě desítky filmů, včetně krátkých a televizních, od roku 1990 získal řadu cen v USA. Na festivalu v Sundance byl 1990 oceněn jeho film To sleep with Anger (Spát v hněvu). Na locarnském festivalu soutěžil 1994 film Glass Shield (Skleněný štít) napínavé politické drama o korupci a rasismu v policii LA.

Zabíječ ovcí

USA 1977/2007, černobílý
formát 35mm (1:1,37)
originální titul: Killer of Sheep
žánr: lyrické drama
mluveno: anglicky, české titulky
čas: 80 minut
počet kopií: 1
premiéra: 5. 2. 2008
monopol (NFA): 31. 12. 2012

Kino Volyně, 25. listopadu 2010 od 20.00

Leave a Comment

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Scroll to top