Už jsou věty z písmenek a pohádky z vět

Knížka nejen pro děti s názvem Pohádky ze šumavského Podlesí si zaslouží pozornost nejen pro to, že její autor je vskutku regionální a děj jednotlivých příběhů je zasazen do nám blízkého kraje, spojeného s přírodou, lesy, studánkami.

Autor těchto pohádek patřil mezi těch málo lidí, u nichž bylo vždy poučné sledovat, co a jak říkají – a nejen říkají, ale také a především v souladu s tím i dělají. A tak se v úvodu nabízí otázka: jaký byl Josef Křešnička? Jistě byl trochu výjimečná bytost, bytost citlivá, člověk štědrý, nezáludný, člověk, který nešel bezhlavě s davem, muž, oddaný všemu, co si oblíbil, tedy i dětem. Josef celý život skládal neúnavně zábranu ztrátě hodnot, jistot a snad nejvíce pak ztrátě našich snů právě z knížek i leporel, z básniček i pohádek. Ony byly, jsou a budou tichým, skrytým a hlavně platným vodítkem a cestou k jejich objevování, znovunalézání. Napomáhá tak i dnes se potýkat s každodenními pokušeními, pomáhá vyhrávat malé i větší zápasy, naplňovat touhy.

podáky z šumavského podlesí

My, dospělí, dobře víme, že k mládí patří i schopnost snít. Takové snění může být naivní, dětinské a nemusí být zištné, proto ale přece není vzácné. Je tomu tak, protože je životodárnou vodou ve vyprahlé poušti, pomáhá člověku bez rozdílu věku, ale hlavně žít a ne pouze přežívat, pomáhá hledět dopředu, nestrádat. A opět se vracíme k pohádkáři Josefovi. On svým psaním byl přímo onou životodárnou vodou v příbězích našich dnů, v příbězích, v nichž nemůžeme najít východisko, pochopení, kapku naděje.

Každý z nás bude mít oblíbené nějaké místo, třeba náves, ulici, zákoutí, kousek lesa, potok, zvíře, budovu. Úplně konkrétní věci, které jsou právě u nás doma, v okolí a jinde, ať se snažíme, jak chceme, stejné nenajdeme, opravdu jsou jen doma a ne jinde v cizině.

Snažme se dívat kolem sebe a napodobujme to, co dělal on, co dělal Josef Křešnička. Byl to on, kdo on lpěl na zdraví svého rodného kraje, příroda pro něj nebyla nějakou jen kulisou. Tam, kde jsme mnozí slepí, viděl mravence, plevel i kytku, i kus skály svým okouzleným zrakem. Znal každý koutek domova, krajiny, dokázal se obdivovat, složit verše o šípkovém keři, o olši u potoka, zastavil se u každé zanedbané kapličky. Trápilo ho, ubližoval-li někdo přírodě, rybníkům, stromům…

Vše, co činil, bylo, směřovalo, dovolím si tvrdit, nejsilněji k prospěchu dětí. K naději, k dobám přicházejícím. Málo lidí mezi námi chodí s takovou vírou v mládí a budoucnost, jak tomu bylo u Josefa Křešničky. Byl to on, kdo svůj svět snů, fantazie, ideálů, cti a hrdosti proměňoval v pohádky.

a1

A tak bylo vybráno právě od něj, novodobého rytíře, z nespočtu pomyslných korálků-pohádek těch patnáct a ty byly navlečeny na nit – do knihy, opatřeny krásnými barevnými ilustracemi Marcely Vichrové, malířky s rodnými kořeny ve stejném kraji Podlesí.

Jak Velký leták Markétku povozil, Pohádka o lívancích, Klikoběžka, Jak chytrá Markétka zachránila Hoslovice, Klekánice na Kobylce, Matonoha – to je jen namátkou několik jejich názvů. Stalo se tak, aby vytvořily pestrý, ale snad i zajímavý, vkusný náhrdelník. Uchopíme-li sami nebo s dětmi pevně první korálek, zaposloucháme se nebo se začteme do první z pohádek, spatříme-li první obrázek nebo si jiný v  omalovánkách vybarvíme, to už záleží jen na nás…

Knihu Pohádky ze šumavského Podlesí od Josefa Křešničky (1939 – 1997) vydalo Sdružení pro obnovu Dobrše. Více informací o knize najdete na www.dobrs.cz. (ISBN: 978-80-260-3406-3)

Ivo Kraml

(zobrazeno 147)

Leave a Comment

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Scroll to top