O veřejných zakázkách

Jak známo, rozpočty malých měst a obcí nejsou tak objemné, aby se z nich dokázaly financovat všechny obecní potřeby, včetně oprav ulic, kanalizací apod. Je standardním řešením, že v takovém případě pomáhají další zdroje včetně dotací z evropských fondů i z fondů spravovaných státní exekutivou. O těchto zázračných zdrojích jakoby nyní panovala představa, že se mají škubat, neteče a Evropa také nemůže vykrvácet a pokud ano, tak rozhodně ne malou obecní předraženou zakázkou snad za několik málo milionů.

Zadávání se nyní potýká i s dalšími problémy. Mnohdy se mluví o systému letadla. První firma vyhraje soutěž, obratem rozdělí na menší firmy a ty ji mohou předat ještě menším, které zakázku udělají za zlomek původní ceny. Společnosti, které jsou na horním konci hierarchie, shrábnou bezpracné peníze. Celkové přehlednosti systému nepřidává angažmá bílých koní, které mají za úkol zakázku vysoutěžit, nemají však zájem o její realizování a přepouští ji za úplatu dál.

Tyto problémy se dějí z několika možných důvodů. Prvním z nich je ten, že členové kontrolních
orgánů obcí dohlížejí sami na sebe. Pokračujme tím, že členové institucí povolaných k nalézání zhotovitelů vybírají v soutěžích o veřejné zakázky buďto své firmy, nebo takové subjekty, které zajistí firmám tučnou subdodávku. Nelze opomenout ani liknavost nebo ignoranci zadavatelů.
Zřejmé je, že pokud by naše společnost šetřit státní i obecní finance skutečně chtěla, měla by si přiznat, že zadavatelé i kontrolní a opravné mechanismy nefungují tak, jak by skutečně fungovat měly.

Jistě, současná legislativa umožňuje velkou volnost. Obcím ale nebrání, aby se chovaly podle následujících principů. První a nejednodušší krok by byl ten, aby zakázku v dominantní části provedli skutečně ti, kteří soutěž vyhráli. Tím si obec zajistí kontrolu nad tím, kdo zakázku vykonává. Konkrétně by se jednalo o využívání zákonných mechanismů. Je jich mnoho: např. osvědčení odborné způsobilosti dodavatele podle §54 Zákona o veřejných zakázkách, zhodnocení finančních a kvalifikačních nebo i technických předpokladů podle §55 a 56 stejného zákona.

Zadavatel může po firmách soutěžících o veřejné zakázky požadovat i seznam veřejných dodávek vykonaných během posledních let a podle nich se rozhodnout, zda firmu vůbec do soutěže připustí.

Dalším velkým problémem systému výběrových řízení je zákonem umožněná existence možnosti více kritérií výběru, jejichž relevanci lze jednoduše měnit podle libovůle zadavatele. Manipulace s relevancí kritérií tak veřejné soutěže více znepřehledňuje a může nahrávat předem smluveným firmám a jejich vzájemným dohodám.

Z tohoto úhlu pohledu se jeví dřívější kroky vedení města Volyně učinit za několik desítek tisíc korun nejlepší rozhodnutí ve věci hledání zhotovitele opravy ulice Dobřanovská jako pouhé plýtvání veřejnými penězi. Vybírat se dá přece jednodušeji. Místo toho je na světě jenom pořádně drahý fíkový list podle trefného návodu britské komiky ve stylu: Jistě, pane premiére: „Chce-li politik cokoliv objasnit, nedělá to, aby cokoliv skutečně objasnil, ale aby byl jasně z obliga.“

Leave a Comment

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Scroll to top