Nejkrásnější film z dějin africké kinematografie: Světlo

Yeelen je popisem iniciační cesty, která odděluje dětství od dospělosti. Hlavní hrdina se seznamuje se silami, jejichž moc by měl přijmout. Jde o vědění lidu Bamabara předávané po generace. Avšak jeho otec nemůže přenést přes srdce, že by se mu syn mohl vyrovnat. Události tak nevyhnutelně vedou životy obou mužů ke klíčovému střetu.

Iniciační cesta mladíka za mystickým poznáním. Nejkrásnější film z dějin africké kinematografie.

„Pro Bambary je Komo vtělením božské moudrosti založené na poznání znamení, časů a světů. Jeho učení
zahrnuje všechny oblasti života a vědění.“

Mladý Nianankoro dosáhl věku, kdy by se měl seznámit se silami Kora a veškerého vědění svého lidu Bambara. Nadutý otec mu vztekle odmítá předat tyto znalosti, matka syna před ním varuje. Nianankoro má hledat svého strýce, který vlastní kouzelný talisman „Křídlo Korê“. Mladík ho potřebuje, aby se mohl s otcem utkat. Před rozloučením mu matka daruje Oko, které patří ke kouzelnému Křídlu.

Nianankoro se vydává na dlouhou iniciační cestu, během níž se dostane z nebezpečných situací díky své kouzelné moci. Když jej fulbský král poprosí, aby zkusil léčit neplodnost jeho ženy, Nianankoro podlehne její kráse. Král Fulbů přesto nechá
Nianankora odejít i s ženou, která otěhotní. Nianankoro nalezne strýce a dostane od něj Křídlo Korê. Obdařen jeho mocí se může utkat s otcem. V souboji oba zmizí v záři světla, ze kterého vzniká nový svět.

Skutečným smyslem iniciační cesty je nalezení vědění a schopností, dosažitelných jedině skrze „smrt otce“.
Evropského kritika hned napadne psychoanalýza a Oidipovský mýtus. Co ale od nich výrazně odlišuje, je, že
Nianankoro ovládá budoucnost v plném vědomí, jako hybná síla své existence a nastávajícího světa svého lidu.

Tato existenciální idea se naplňuje v harmonii člověka se čtyřmi živly i se všemi prostředími, ve kterých se pohybuje. Silný vliv na vjem harmonie mají nádherné záběry, které velebí krásu lidských těl pevně usazených ve
svém prostředí, člověk a prostor tvoří spolu nedělitelný celek.

Napsali o filmu:

Yeelen (Světlo) je nejkrásnější film z celých dějin africké
kinematografie (…) Je to filmové UFO, které oslňuje
v době, kdy světový film se stává nepřekvapivým,
rutinovaným (…) Je to film, který naplní naše city a také
nutí nově promyslet celou kinematografii. Snímek vzdoruje
klišé a představám, které máme o africké kinematografii:
chudoba, technické nedostatky, amatérismus.Změní tento
pohled, aniž by bylo obětováno to, co je kouzlem a
odlišností africké kinematografie. (…)

Snímek je ambiciózní i tím, že jej nelze žánrově jednoznačně zařadit: mísí syrovou realitu a mýtus, je to fantastický i dokumentární film, sci-fi natočený Louisem Lumièrem, jakýsi africký ekvivalent filmu 2001, Vesmírná Odyssea. (Charles Tesson, Genèse,
Cahiers du Cinéma, č. 397, červen 1987.)

Ve filmech režiséra Cissého vždy existuje zápas o dosažení určitého teritoria, je tu onen jiný pohled, který je nutno snést. Jako poražený fulbský válečník nemá Nianankoro východisko. Nesnést pohled jiného znamená zemřít jako jedinec, ztratit svou lidskou důstojnost, a především narušit řád světa. Na konci filmu, po souboji otce a syna silou vzájemných pohledů, syn zakrývá oči a upadne, předtím než popelová bělost pohltí filmové plátno. « Moje filmy vycházejí ze země, aby dosáhly úroveň člověka. », říká Cissé. (Elisabeth Lequeret,Le cinéma africain: un continent à la recherche de son propre regard, Cahiers du Cinéma, Paris, 2003.)

Jestliže tento film nese správné jméno, které znamená v bambarštině světlo, je to tím, že září novým dnem… Filosofové nacházejí v tomto filmu problematiku k meditování nebo k řešení, problematiku dialektiky vědění a zla. Film je tematicky bohatý natolik, že předstihuje inteligenci. Ale předchůdcem je zde umělec. Jde tu o univerzálně platnou reflexi o vztazích
mezi náboženským duchem a pokrokem.
(Koblan Avoni, Le Magazine de Côte-d‘Ivoire [citován v L’Avant-Scène du Cinéma, č. 476, 1998.])

Zatímco Cissého obrazotvornost zahrnuje celý vesmír, on sám směřuje k intimitě a jeho sympatie jsou čistě osobní: „Film je
příběhem herců, vypovídá o našem setkání, o tom, jak jsem jim pomáhal uchopit jejich role, o tom, co z nich vytvořili. Na
začátku to nebyli profesionálové… Většina z nich neuměla číst, musel jsem jim vysvětlit každou nuanci, každou řádku….
S každým hercem tak začal nový příběh.“ .

Působivost Světla vychází nejen ze síly jeho obrazů, ale také z divákovy představivosti a účasti na osudech hrdinů, jejich společenských a dramatických vztazích, které prožívají…. Vyznění díla je utvářeno každým detailem řeči, každým gestem a přitom nedochází k rozporu mezi individuálním a vesmírným smyslem filmového příběhu a jeho imaginací. (James Leahy, Yeelen, Monthly Film Bulletin, v. 55, č. 658, listopad 1988, st. 344.)

Tento film dává chuť znova uchopit ideu filmu jako univerzálního umění, schopnou ještě inspirovat (příliš) izolované jedince
k filmům, které dávají dojem, že nic(a nejen v Africe) nebylo ještě natočeno a že všechno by mohlo být znova.
(Serge Daney, Cissé très bien, qu’on se le dise, Libération, 9-10. května 1987).

21. října od 20hod
Kino Volyně
Světlo
Yeelen
Fantasy
Mali / Burkina Faso / Francie / Západní Německo, 1987, 105 min
Režie: Souleymane Cissé
Hrají: Issiaka Kane, Aoua Sangare