Filmový klub: Futurologický kongres

Robin Wrightová hraje Robin Wrightovou, herečku, jejíž kariéra je krátce za vrcholem. Od velkostudia Miramount dostává poslední šanci, jak se udržet v kurzu, a „nabídku, která se neodmítá“. Ta zní: prodat vlastní pocity, emoce, vzpomínky, každé pnutí tváře, zkrátka svou filmovou identitu. Bude číselně naskenována, čímž se vytvoří její digitální alter ego, které bude Miramount dle vlastního uvážení obsazovat do filmových projektů, i těch nejkomerčnějších, které v minulosti herečka odmítala.

Futurologický kongres však obsahuje také hrané pasáže. Robin Wrightová v něm představuje filmovou hvězdu na rozcestí: čím víc vrásek, tím míň rolí. Proto přijme návrh studia, které chce její tělo, pohyby i výraz naskenovat, aby získalo virtuální herečku odolnou proti stárnutí. Po dvaceti letech jde hrdinka jednat o prodloužení smlouvy na futurologický kongres a octne se právě v animované říši, ve společnosti kultu mládí a průmyslu iluzí.
„Když jsme v Los Angeles hledali místo pro natočení scény ve skenovací místnosti, šokovalo mě zjištění, že taková věc dávno existuje. Herce skenují už několik let, jako by éra po Avataru lidi z masa a kostí nepotřebovala,“ chová režisér naději, že právě Futurologický kongres bude před umělými herci varovat.

Animací vzdal hold dílu bratrů Fleischerových z 30. let minulého století. Malovala se ručně v osmi zemích, pětapadesát minut se rodilo dva a půl roku. „Už víme, že spánek je výsadou smrtelníků a animace výsadou bláznů,“ shrnuje Folman vznik filmu, v němž uctil i svůj vzor Stanleyho Kubricka odkazy na Dr. Divnolásku a svou nejmilejší sci-fi vůbec, 2001: Vesmírnou odyseu.