Filmový klub: Submarino

Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí.

Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku. Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů /2007/.

Submarino
Dánsko 2010
Režie: Thomas VINTERBERG
Hrají: Jakob CEDERGREN, Peter PLAUGBORG, Patricia SCHUMANN, Morten ROSE
Kino Volyně, čtvrtek 18. listopadu od 20.00

Stanislav Šulc napsal o filmu

Jeden z nejslavnějších dánských režisérů, Thomas Vinterberg, se světu představil jako spoluzakladatel filmařského hnutí Dogma 95 a jeho snímek Rodinná oslava se zařadil k nejlepším filmům devadesátých let. Poté se filmař snažil vyrovnat s přílišnou pozorností a přehnaným očekáváním, dobré snímky střídaly ty méně povedené. U nás se v kinech loni představilo jeho velmi solidní dílo Když se muž vrací domů a nyní se Vinterberg opět hlásí s rodinným dramatem, jež příznivce syrové a mnohdy brutální skandinávské kinematografie rozhodně nezklame.

Vinterberg zfilmoval román Jonase T. Bengtssona, jehož hlavním tématem je dysfunkční rodina a jak jediný okamžik v životech malých chlapců může určit zbytek jejich životů. Nick a jeho mladší bratr se starají o nejmladšího sourozence, zatímco jejich matka nezřízeně pije a na rodinu kašle. Když se chlapci sami opijí, batole se během spánku udusí. Vinterberg prolog Submarina natáčí velmi sugestivně, divák ihned pochopí, že tohle žádná selanka nebude. Následuje ostrý skok v čase, sledujeme Nicka, jehož právě propustili z vězení a on se jen tak bezcílně potlouká ulicemi.

Důmyslná kompozice Vinterbergovu snímku zajišťuje úspěch především z filmového a emočního hlediska. Režisérovi se temný text podařilo zbavit náladových polotónů a divák již pociťuje jen pozvolný pád dvou tragických lidských bytostí. Submarino je tak dobrým filmem, ačkoli nepřináší vůbec nic nového, témata, jichž se dotýká, nijak neobohacuje. Díky tomu ale snímek ani trochu nepůsobí didakticky, a přesto si ponechává jasné poučení, že některá řešení špatné životní situace mohou skončit katastrofou.

Do kina zve Karel Crha