Filmový klub: Počátek – Inception

Teď dostane Cobb šanci na vykoupení. Jedna poslední akce mu může vrátit normální život, ale jen pokud se mu podaří provést nemožné – počátek. Místo dokonalé krádeže musí Cobb a jeho tým specialistů zvrátit běh věcí. Jejich úkolem není myšlenku ukrást, ale vnuknout ji. Pokud uspějí, půjde o dokonalý zločin. Ale sebepečlivější plánování a odborná znalost je nemůže připravit na nebezpečného nepřítele, který nejspíš předvídá každý jejich krok. Nepřítel, kterého mohl čekat jen Cobb. Uznávaný režisér Christopher Nolan natočil mezinárodně obsazený sci-fi akční snímek „Počátek“, který vás zavede nejen na různá místa na světě ale také do intimního a nekonečného světa snů.

Recenze

Většina zlomových děl ve filmových dějinách byla zpočátku vypískána. A tím nemyslím jen puristicky umělecké snímky jako třeba Dobrodružství od Michelangela Antonioniho, které nesneslo ani údajně náročné publikum na festivalu v Cannes.

Stačí, když si přečtete dobové recenze na 2001: Vesmírnou odysseu nebo Blade Runnera – ani byste nevěřili, jak byly tyto dnes nezpochybnitelné klasiky při své premiéře odmítány coby „efektní, ale prázdné, zdlouhavé a sebedůležité pseudofilozofování“.

Setká-li se člověk s něčím, co není schopný pobrat, je výhodnější přenést svůj pocit nedostatečnosti na onen objekt, který nepříjemný pocit způsobil a snaží se falešně dávat najevo převahu. I snímku Inception, který je v Česku uváděn pod zavádějícím titulem Počátek (správně by to mělo být Vnuknutí) hrozí toto nebezpečí. Jen málokdy si tak jasně uvědomíte, že vidíte něco, co jste prostě v podobném měřítku nikdy neviděli.

A je jen otázka, jak na to zareagujete: jeho vyprávění a styl můžete nazvat „suverénní“ stejně jako „bezohledné“. Množství podnětů a informací můžete označit „nepřehledné a do sebe zamotané“ stejně jako říct, že kvantita se evolučně proměňuje v novou kvalitu. Pro hollywoodský film netypickou emocionální chladnost lze pojmenovat jako „odtažitou“, nebo ji ocenit jako úžasnou změnu, interpretační výhodu a víru v publikum, které nepotřebuje být okatě citově manipulováno.

Je vám asi jasné, na jaké straně stojím: Inception je podle mě geniální film, to nejlepší, co se letos objevilo na plátnech kin, a pravděpodobně nejinteligentnější sci-fi blockbuster za posledních deset let.

Neuvěřitelně precizně, napsaný, zrežírovaný, zahraný a obdařený skvostnou hudbou, která ho pozvedá do nebeských sfér. Na něco takového jsme čekali dlouho, někdy od dob prvního Matrixu. A je nesmírně opojné být přitom, když kolem vás kráčejí Dějiny a vy si to uvědomujete, protože nemáte klapky na očích.

Ovšem – tvrdit něco takového je dost snadné, poněvadž si to myslí až překvapivě mnoho lidí a navzájem se tak utvrzují, že jsou chytřejší než ti ostatní, „co to nepochopili“. V zájmu vyváženosti bude tedy dobré dodat, že samozřejmě existuje možnost, jak Inception nepřijímat, a nebýt přitom za blbce (což se tedy zatím nepodařilo žádnému českému recenzentovi či recenzentce).

Základní obtíží je, že Inception bezpodmínečně musíte vidět minimálně dvakrát, abyste ho nejen pochopili, ale dokázali i naplno prožít. Otestoval jsem si to kromě sebe na více lidech a potvrzuje se týž vzorec.

Napoprvé se můžete jen nadlidsky soustředit na to, abyste vstřebali základní data vyprávění a poskládali si přibližnou mapu několika rovin snů, na nichž se postavy pohybují a přepínají mezi nimi – aniž máte absolutní jistotu, že za těmito rovinami existuje „opravdová fyzická realita“.

První zhlédnutí slouží na pochopení konceptu díla a jeho struktury, teprve druhé vám umožní, abyste komfortně seděli a z vyprávění cítili i poměrně složité a hluboké emoce postav, které vám napoprvé můžou uniknout nebo připadat ploché, modelové a kdovíjaké ještě. Pokud mi toto kdokoli bude tvrdit, stačí se zeptat: Kolikrát jsi to viděl? Jednou? Tak to se nemáme o čem bavit, sorry.

Jestli to někomu připadá neurvalé, ať už ze strany scenáristy a režiséra Christophera Nolana vůči všem divákům nebo z mojí strany vůči oponentům, co na tom? Na dobré filmy beztak přece chodíme dvakrát nebo třikrát; nebo vy snad ne? A že recenzenti píšou kritiky většinou po jednom zhlédnutí? Jejich mínus.

Napoprvé jsem taky tápal a nebyl si jistý, jestli to tentokrát Nolan nepřehnal a neinvestoval příliš energie do toho, aby mu fungovalo základní ontologické schémátko.

Ale napodruhé jsem prostě viděl jiný film. Nikoli chaotický, zdlouhavý, upovídaný a používající zbytečná klišé, ale dokonale přehledný, ultra-úsporný, se spoustou zprvu nepovšimnutých narážek, které dodávají většině scén nový rozměr a hlavně – i zdánlivá klišé tu jsou plně reflektována a zužitkována.

Nejde tu už zdaleka jen o zápletku, že v blíže neurčené budoucnosti umějí pomocí blíže neurčené technologie tzv. extraktoři pronikat do snů cizím lidem a tam jim krást myšlenky.

Nejde tu zdaleka o to, že nyní na základě zakázky japonského průmyslového magnáta mají synovi konkurenčního amerického magnáta naopak myšlenku vnuknout (aby rozpustil po otcově smrti impérium, které by jinak mělo na světovém trhu monopol). Nervem celého příběhu je vztah hlavního hrdiny ke mrtvé manželce, která se mu zjevuje ve snech a sabotuje jeho akce.

A nyní přichází finální vtip: Nolanovi bývá dlouhodobě vyčítáno, že neumí napsat životné ženské postavy a vymezuje jim v příbězích okrajovou úlohu. V Mementu je hrdinova manželka mrtvá a zjevuje se ve vzpomínkách, v Insomnii hrdinka jen obdivně sleduje práci hlavního hrdiny, v Dokonalém triku jsou jak manželka a milenka odsunovány do pozadí a ponižovány, v Temném rytíři nechá autor hrdinovu milou surově zemřít.

Pokaždé je to sice nějak zdůvodněno a máme nad těmi ženami cítit lítost, ale v zásadě jsou jaksi „méně reálné“ než mužští hrdinové. I když Nolan začal pracovat na Inception před deseti lety, tedy před většinou zmiňovaných snímků, dotáhl zde svou autorskou obsesi s fantasmatickými ženskými postavami nejdál a do nejpřijatelnější podoby.

kamil fila

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/81089/virtual/www/domains/volynevdolyne.cz/wp-content/themes/xgoodnews5/framework/functions/posts_share.php on line 65

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/81089/virtual/www/domains/volynevdolyne.cz/wp-content/themes/xgoodnews5/framework/functions/posts_share.php on line 81